Ostravské sochy #43

Jakub Ivánek | 11.2.2017 | OSTRAVA | #sochy | Žádné komentáře

Sochy Miloslava Chlupáče pro Ostravu: Matiční gymnázium a sídliště Jindřiška.

Už jsme se párkrát zaobírali dílem konkrétního umělce pro město Ostravu. Dnes takto pohovoříme o sochách jednoho z bezesporu nejvýznamnějších českých umělců 2. poloviny 20. století – pražského sochaře Miloslava Chlupáče (1920–2008). Chlupáč se vyučil kamenictví již za války a kameni jako materiálu a jeho skryté duši zůstal věrný už napořád. Až po válce, v letech 1945–1948, navštěvoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, kde na něj silně zapůsobilo dílo jeho profesora Josefa Wagnera – umělce rozepjatého mezi barokní expresí a moderním vyjádřením. Jeho cit pro hmotu a výstižný náznak si Chlupáč rovněž osvojil. Proslul právě abstraktními plastikami, které, ač promyšleně tesané, se často blíží vzhledu kamene zpracovaného přírodními vlivy – připomínají různé menhiry s jejich náznakem lidské postavy. Kdesi uvnitř tušíme život, který jako by tepal na vyhlazený povrch jen drobným náznakem. Chlupáč v 60. letech uspořádal s Rudolfem Uhrem také první československé sochařské sympozium ve Vyšných Ružbachách. Za „normalizace“ se živil zprvu jako topič, později restaurátor. Po uvolnění v roce 1986 mohl vycestovat i do Rakouska, aby tam působil jako učitel na letní akademii. Jeho sochy najdeme na různých místech světa. Proslavil se jako sochař, ale také čile maloval (v duchu meziválečné avantgardy).

Miloslav Chlupáč: Non scholae, sed vitae, bývalá fontána ve dvoře Matičního gymnázia, 1959–61 (foto Roman Polášek)

Do ostravského veřejného prostoru vstoupil již svým starším dílem, které se ještě docela drží realistického ztvárnění, třebaže jeho stylizace již směřuje k úspornému vyjádření formy. Ačkoli jde o práci exteriérovou, mnoho lidí sochu nikdy nemělo šanci vidět – stojí totiž na bývalé fontáně ve dvoře Matičního gymnázia v centru města. Jde o dvojici proti sobě sedících děvčat a bývá označována podle nápisových pásek vlajících jim kolem hlavy s textem Non scholae, sed vitae. Tento latinský citát, říkající nám, že se učíme ne pro školu, ale pro život, pochází z Listů Senecy a do školního prostředí bezesporu zapadá.

Miloslav Chlupáč: detail sousoší s nápisem „Non scholae, sed vitae“ ve dvoře Matičního gymnázia, 1959–61 (foto Roman Polášek)

Socha pro Matiční gymnázium byla dokončena v roce 1961. V téže době řešil Chlupáč rovněž plastiku Ruce pro nedaleké sídliště Jindřiška. Bohužel, jak dnes víme, z této zakázky sešlo a Ostrava tak přišla o možnost mít další, jistě působivé Chlupáčovo dílo. Tvorba autora se v této době poměrně rychle proměňovala a uvolňovala z figurativnosti ve prospěch abstraktního vyjádření. Přesto se Chlupáč nikdy figury nevzdal a v mnoha pozdějších pracích se k ní vracel. Rovněž ve druhé realizované soše pro Ostravu. Tou je Ležící, která vznikla právě na sídlišti Jindřiška, avšak o řadu let později. Ulehla si do trávy před tehdy nově vystavěnou budovu tzv. ostravského mrakodrapu v roce 1969. Ačkoli jde na první pohled o sochu s figurativním základem, její pojetí je již silně abstrahované. Zajímavostí tohoto díla je pojetí spár mezi jednotlivými bloky kamene. Tradičně bývají tyto spáry minimalizovány, aby nerušily celkový dojem z díla. Zde jsou však přiznány natolik, že se socha vlastně rozpadá na tři samostatné kusy, které by osamoceně či při sestavení kamenů v jiné kompozici patrně působily abstraktním dojmem. Hranice mezi abstrakcí a stylizovanou figurativností je zde velmi slabá. Vtipná je i souhra sochy s objektem, kdy ryze horizontální plastika doplňuje vyloženě vertikální budovu.

Miloslav Chlupáč: Ležící před tzv. ostravským mrakodrapem na ulici Gregorova, 1969 (foto Jakub Ivánek)

Pro úplnost dodejme, že Chlupáč vytvořil takových ležících figur více. Jedna z nich se dokonce nachází nedaleko Ostravy, v Českém Těšíně. Vznikla v přibližně stejné době jako ta ostravská, ovšem její pojetí je méně abstraktní, více pracuje s válcovitými objemy, zatímco ladné tvary ostravské dívky jsou do kamene hloubeny téměř reliéfním způsobem. Těšínská sestra vznikla pro fontánu uprostřed sídliště Hrabinská – ta však byla časem zrušena a dnes si sochu můžete prohlédnout na místním koupališti, kde se vystavuje slunci, ať už je léto, nebo třeskutá zima.