Ostravské sochy #45

Jakub Ivánek | 25.2.2017 | OSTRAVA | #sochy | Žádné komentáře

Výtvarná výzdoba kanceláře Čedoku v centru města.

V minulém díle jsme si pověděli něco o výtvarné výzdobě ostravské kanceláře Československých aerolinií, která vznikla na ulici Umělecká v polovině 60. let. Na ni pak v polovině 70. let navázal sousední prostor kanceláře Čedoku, do níž se vstupovalo z ulice Nádražní. Čedok sídlil v podstatě v místech, kde se v současnosti nachází objekt drogerie, včetně dnes již nevyužitého obchodního prostoru v patře. Oba interiéry v minimalistickém, vzdušném stylu s velkorysým využitím kvalitních materiálů (dřevo, obkladový kámen) zařizoval ostravský architekt Radim Ulmann. Oba byly bohužel v 90. letech z velké části zničeny. A přestože umělecká výzdoba Čedoku již byla skromnější než v případě sousedních aerolinek, jistě stojí za připomenutí.

Stejně jako v kanceláři aerolinií se i zde uplatnila designová svítidla. Tři velká skleněná osvětlovací tělesa pro tento prostor vytvořil jeden z předních českých sklářských výtvarníků Antonín Drobník. Bohužel jsme dosud nevypátrali žádné fotografie zachycující tyto designové prvky, a tak o nich ani nemůžeme povědět cokoli bližšího.

Interiér Čedoku s dekorativními grafikami Jaroslava Ruska (1974–1975, foto archiv Galerie výtvarného umění v Ostravě)

Fotograficky jsou však doloženy další dvě realizace, které již zajišťovali výtvarníci z regionu Ostravska. První z nich byly dekorativní stěny do kancelářských prostor, zhotovené jako velkoformátové grafiky, jimiž byla polepena dvířka do stěny zapuštěných skříněk. Jejich autorem byl grafik, mimochodem autor mnoha ostravských nápisů, v loňském roce zesnulý Jaroslav Rusek. Jeho dekorativní stěny pro Čedok byly založeny na střídání dvou typů grafických pásů – jedny obsahovaly skrumáž obrazových prvků s tématem dopravy a techniky, druhé byly zaplněny různě kvalitně otištěnými kolonkami s typickými zaškrtnutými či zakroužkovanými políčky, které mohly připomínat „papírování“ zde přítomných administrativních pracovníků. Tyto moderně pojaté grafiky přitom odpovídaly rovněž Ruskově volné tvorbě z doby 70. let, která tehdy neměla přístup do oficiálních galerií a objevovala se jen na tzv. polooficiálních výstavách a v rámci neoficiálních projektů. Mezi ně patřilo např. Album 76, s jehož grafikami se mohou zájemci do 5. března seznámit na výstavě v ostravském Domě umění.

Vladislav Gajda: Mokrý kámen pro zimní zahradu Čedoku, 1974–1975 (foto Petr Sikula)

Kancelář Čedoku měla krom obchodních a administrativních prostor rovněž zimní zahradu, která představovala jakýsi prostor pro odpočinek. Před džunglí pokojových květin zde stál i tzv. Mokrý kámen, tedy kamenný sloup, po němž stékala voda. Tato drobná fontána mohla přinášet uklidňující zurčení a zároveň zvlhčovala vzduch, což jistě ocenily nejen přítomné rostliny. Mokrý kámen vytvořil přední ostravský sochař Vladislav Gajda, a to jako štíhlý kvádr z hořického pískovce se zrcadlově rozvrženým, organicky tvarovaným reliéfním členěním, které mohlo připomínat např. cestičky červotoče ve dřevě. Tato zahloubení, vytvořená Gajdovou speciální technikou tryskání do pískovce, neměla jen estetický účin, ale také představovala ideální zdržení pro vodu pomalu plynoucí po kameni.

Zimní zahrada kanceláře Čedok s Mokrým kamenem Vladislava Gajdy (na fotce přítomné okolní dlaždice byly při kolaudaci na žádost umělecké komise odstraněny), v pozadí sedí Vladislav Gajda (vpravo) s Jaroslavem Ruskem (foto z pozůstalosti Vladislava Gajdy)

Popisovaná umělecká díla naleznete na stránkách databáze Ostravské sochy autora článku Jakuba Ivánka.

http://ostravskesochy.cz/dilo/236

http://ostravskesochy.cz/dilo/235

http://ostravskesochy.cz/dilo/234