Ostravské sochy #7

Jakub Ivánek | 4.6.2016 | OSTRAVA | #poutače, #sochy | 3 Comments

Poutače (I): Kaktus Vlasty a Jana Lichtágových, Výroba slínku Jiřího Myszaka a Pramen Otty Ciencialy a Evžena Schollera.

V dekorativním umění 2. poloviny 20. století se často setkáme s termínem „poutač“. Co vlastně znamená a k čemu slouží? Již ze samotného názvu vytušíme, že jde o objekt, který má poutat pozornost kolemjdoucího. Někdo však namítne, že to by přece mělo každé umělecké dílo ve veřejném prostoru. Ano, funkce poutačů je ještě trochu jiná a řekněme, že ne vždy zcela jasná.

Velká část těchto děl sloužila zejména jako umělecky ztvárněný symbol podniku. V této roli je smysl díla zcela jasný. Poutače doplňovaly architektonicky řešený nástupní prostor areálu a pomáhaly v jeho snadné identifikaci příchozími. Dodávaly mu přitom nezanedbatelný umělecký potenciál. Zpravidla měly podobu vyšších vertikálních objektů, které symbolizovaly výrobu závodu či jinou náplň objektu.

Vlasta a Jan Lichtágovi: Kaktus, 1971–1972 (foto Zdeněk Čermák, Archiv města Ostravy)

Krásný příkladem dochovaného poutače je Kaktus od brněnských výtvarníků Vlasty a Jana Lichtágových, který vznikl před skladištěm Potravin Ostrava, Domácích potřeb Olomouc a Nábytku Brno na ul. Provozní v Třebovicích. Ačkoli sklad zde již dávno není a okolí se výrazně proměnilo (bohužel k horšímu), betonový poutač s keramickými motivy dříve zde skladovaných věcí pořád připomíná, čemu přilehlý areál sloužil. Zajímavé je zde řešení poutače v originálním „kaktusoidním“ tvaru, které je až nezvykle v souladu s okolními stožáry vysokého napětí.

Vlasta a Jan Lichtágovi: Kaktus, 1971–1972 (foto Jakub Ivánek)

Právě rušení podniků a konverze míst k jiným účelům mívá negativní dopad na vlastní poutače. Zatímco v Třebovicích „pouze“ trpí nevzhledným okolím, na jiných místech byl umělecký objekt nemilosrdně odstraněn. Jednou z posledních ztrát je odstranění poutače Výroba slínku od předního ostravského sochaře Jiřího Myszaka, který stával do roku 2014 před bývalou cementárnou na ul. Lihovarská v Kunčičkách. Šlo o betonovou variaci na klasický sloup, jehož dřík byl zdoben aluzí na zdejší výrobu. Tzv. slínováním vápence vznikají hrudky slínku („bublinky“ v horní části sloupu), jejichž rozemletím vzniká cement. Hlavici sloupu kromě loga závodu dekorovaly reliéfy s realisticky provedenými náměty dělníků při výrobě a chemiků při vývoji. Zajímavostí rovněž je, že tento poutač vytvořil Jiří Myszak pod jménem kamaráda ze studií Františka Radvana v době, kdy na počátku „normalizace“ nemohl oficiálně dostávat větší zakázky.

Jiří Myszak: Výroba slínku, 1975–1976 (foto Petr Sikula)

Podobnou funkci mohly mít také symboly prodejen. Většinou byly provedeny plošně, případně jako neony, ale občas se setkáme i s plastickými objekty, které lze nazvat rovněž poutači. Takovým sochařsky ztvárněným poutačem byl donedávna symbol pramene (či květu) na střeše obchodního střediska Odra ve Výškovicích. Navrhl jej havířovský sochař Otto Cienciala ve 2. polovině 70. let a následně v kovu provedl Evžen Scholler. Tento elegantní motiv vhodně doplňující světelný nápis podniku bohužel roku 2014 zmizel při přestavbě prodejny Hruška do současné podoby a již se zpátky na objekt nevrátil…