Autor: ATELIER 38 s.r.o. | Alžběta Varyš Majnušová, Tomáš Bindr
Vizualizace: Ing. arch. Petr Doležal
Investor: Černá louka s.r.o.
Návrh Velkého sálu tvoří severní křídlo areálu Slezskoostravského hradu, založeného ve 13. století poblíž soutoku řek Lučiny a Ostravice. Místo se v průběhu staletí výrazně proměnilo – vlivem poddolování došlo k poklesu areálu o více než 11 metrů a původní hrad se v průběhu 20. století proměnil v ruinu. Ze severního křídla se dochovaly pouze fragmenty renesanční hradby. Území bylo znovu zastavěno až v roce 2013 stávajícím objektem Hradní terasy, který je nyní určen k odstranění.
Zadáním bylo navrhnout nový Velký sál pro společenské akce s kapacitou přibližně 150-200 osob, rozšířeným hygienickým zázemím a zachovanou možností pobytu na střešní terase i bezbariérové propojení s hradní věží a s východním křídlem.
Navržená novostavba Velkého sálu nevzniká jako replika hradních budov, ale jako jejich současné pokračování. Neimituje historické formy, ale interpretuje archetypy zakořeněné hluboko v našem podvědomí. Jde o kulturní kód, který je srozumitelný napříč generacemi.
Návštěva začíná cestou po hradbách. Hmota se postupně přibližuje a stlačuje. Materiál je haptický a chladný. Napětí houstne. Po chvíli přichází zase uvolnění, nádech.
Projekt pracuje volnou interpretací čtyř motivů středoevropského hradu a převádí je do současného architektonického jazyka.
Motiv hradby: Objekt ze severu obnovuje v novověké půdorysné stopě pevnou linii hradby propsanou i do dispozice a otevírá se do středu hradního areálu. Hradba, která již ztratila svou obrannou funkci, je dekonstruována na jednotlivé desky a směrem do nádvoří se rozpadá. Fortifikace se proměňuje ve vyhlídkovou trasu. Umožňuje procházku po hradbách, objevování zákoutí i nové pohledy do okolí.
Motiv klenby: Vstupní prostor je založen na kompresi. Valená klenba vložená mezi rytmus vysokého řádu soustřeďuje pozornost, je sémantickým znakem vstupu. Zvýrazňuje tíhu konstrukce a zesiluje přechod mezi exteriérem a interiérem. Nejde o dekoraci, ale o fyzický zážitek z prostoru.
Motiv kazetového sálu: Velký sál se opticky i provozně otevírá do nádvoří. Čtvercový rastr přiznává tektoniku prostoru, je interpretací renesančních kazetových stropů. Reprezentativní charakter nevzniká ornamentem, ale harmonií proporcí a rytmu.
Motiv vinice: Jižní expozice střešní terasy navazuje na tradici vinohradů na svazích hradních tvrzí. Rostliny vytvářejí přirozený sezónní filtr světla a stínu. Příroda není vydělena z architektury, ale přirozeně jí prorůstá.Velký sál pracuje s pamětí bez romantické nostalgie. Využívá trvale platné principy – práce s kompozicí, prostorové komprese a dekomprese, haptiku materiálu, rytmus, sémantické znaky, hranice.
Nejedná se o rekonstrukci hradu, ale o novou vrstvu v historické struktuře.
pramen: archiweb.cz
Související články
- 24.04.2023: Úpravy Slezskoostravského hradu
- 07.08.2016: Proměny Ostravy #203
- 02.02.2015: Ostrava jako jeden velký park
- 04.11.2014: Revitalizace okolí Slezskoostravského hradu
- 06.06.2014: Revitalizace okolí Slezskoostravského hradu
- 13.05.2014: Cyklostezka Hrad – Muglinov
Co to je? Hrad? Nebo další ring voknÿ pro ego architektů a lhostejnost úředníků? Nebudou takto dostavat Pražský hrad nebo egyptské pyramidy?
@Robert: Hrad je mrtev. Ať žije hrad!
Z původního hradu tam není skoro nic, takže se můžete uklidnit, nic starého se nebourá. dostavěno je tam totiž od 90. let skoro vše.
Když je tedy většina „hradu“ nepůvodní a hodně z něj bylo zbouráno a nahrazeno novými stavbami , tak se technicky nejedná o nějak zvlášť hodnotnou památku . Proč se tedy nepokusit hrad obnovit ?
Buď to bude hrad a budeme tomu tak říkat a nebo ne …
Pristavba urcite dobry napad. Proc ne. Deje se tam dost kulturnich akci coz urcite neni naskodu. Jen ta pristavba by mohla misto bileho obkladu nebo omitky mit oblozeni prirodni kamen. Kdyz uz teda mame ten hrad. Tak pristavovat proc ne.. ale zachoval bych ten jakoze image hradu. Co si myslite co s rotundou? Ta by tez mohla dostat lepsi opevneni nebo nechat tak?
@panakis: Myslíš tuhle Rotundu? 🤭🤪 https://screenshot.cz/QY/QYQD9/rotunda.jpg
Nelíbí se mi to. Ať se dívám jak se dívám, stává se z areálu skládačka každý pes, jiná ves. Co tak se kouknout za hranice, jak takovou historii zvedají z prachu tam, třeba nedaleko – v Polsku? Tohle mi připadá jako jedna z promarněných ostravských příležitostí. Jak se říká, vlk se nažere, ale koza zůstane celá. Ale vlastně, koho zajímají tyhle výlevy pamětníka, avšak starce … 〽️😎
@Mgr.Bohumír Charbulák: Z Polska si rozhodně v otázkách architektury příklad neberme :D
Pane Romane, do Polska jezdím každoročně. Způsob, jakým tam opravují, či znovu zdvíhají z prachu po II.světove válce vybombardovanou historii Polákům slouží ke cti. To se ovšem, podle mého, nedá říci o revitalizaci skezskoostravského hradního areálu. Tenhle „HRAD“, či spíše jeho torzo obklopené nejen socialismem vidlemi naházeným pokračováním, je více méně nepodařenou vzpomínkou na historii. Žel, omlouvám se předkům, protože vůči jejich skutečné historii je, opět podle mého, v slezskoostravském hradním areálu zahanbující současný stav. Nemyslím to zlé. Jsou to mé osobní pocity lítosti. 👋〽️😀
@Bohumír Charbulák: Myslis ty kopie historie
Ano, kromě jiného, myslím i ty historické kopie. Dělají to tu a tam dobře i méně úspěšně na celém světě, když nechtějí nějaké tváři vrazit pěst do oka. Nemám nic proti soudobé architektuře a jejím novátorským moderním projektům, výtvorům i budoucím trendům této formy umění. Jsem po většině jejím obdivovatelem. Byl jsem nadšen, když ve své době zasahovala do našich měst, třeba Hradce Králové, či Zlína. Byl jsem nadšen Brasilií. I když by někdo řekl, to je srovnání nebe a dud, hrachu s fazolemi, zasvěcení vědí, že tu jistý tvůrčí most existuje. Proč shazovat kopie před originály? Třeba někteří malíři, kteří kopírovali předešlé mistry byli velmi učenlivými žáky, ba je v některých aspektech předčili. Promiňte mi mě řádky do třetice. Nechci již polemizovat ani s vámi, neznámým, který mne asi znáte, když mi tykáte. Takže ahoj a člověku zdar, zvláště pak jeho architektuře. 〽️😎
@Bohumír Charbulák: Bohoušku ty ses nám nějak rozjel kluku! Každopádně kopie je kopie a navždy bude. Tečka.
@Bohumír Charbulák: A jezdíš i jinam, než do Polska? Poláci stejně jako Češi kastrují svou historii. Poláci z historie nic nezvedají. Ani to nejde, protože velká část jejich území byla původně Německo. Na náměstích, městech záhadně nejsou sochy, které tam byly před 1945. Zbylo pár hřbitovů s povodími náhrobky. U nich historie na velké části území začíná až po druhé světové válce. Stejně jako u nás, ale o válku dříve, kdy se v roce 1918 zničehonic objevila Československá republika, která se rázem řadila mezi nejvyspělejší země světa. Že zatím stála několik století trvající historie v monarchii už napadne jen málo koho. A tak všechna náměstí jsou Masarykova, Republiky nebo Svobody.
Polákům se občas povede z Eurofondů něco opravit. Co je ukázkově opraveno jsou kostely a církevní stavby… V typicky pruském architektonickém stylu. Většina domů dopadla však stejně, jako Slezskoostravský hrad, který je kulisou, kdy z každého období se přistaví jiné dějství.
Jestli máme mluvit o ukázkové obnově, tak musíme na druhý břeh Odry a severněji.
Neruš! Čtu si Modrou krev., když předtím jsem se na ni díval v telce. Martine, s tím Polskem, myslím, trošku metáš kozelce. 😉👋〽️😎
@Bohumír Charbulák: Polsko lze v kostce popsat předprostorem Auschwitz-Birkenau.
Návštěvnické centrum v roce 2022, celkem důstojné.
2025
„Novinkou“ tam je tahle vkusná prodejna kebabu / rychlého občerstvení před hlavním vstupem. Tohle je ten vzor pro nás?
Stačí se projit jen pár ulic od centra Katovic, které je některými viděno jako centrum oné slezské aglomerace. Nebo stačí navštívit okolní města Chorzów, Bytom, Sosnovec….
….kopie, na něž jsem se obdivně a s dalšími příjemnými pocity díval a dívám, jsou mistrovskými díly. Bez tečky… Doma mám mj., dle mého, velmi zdařilou kopii Chagalla, která každé ráno optimisticky rozevírá můj ospalý zrak.
…. drahné území Polska svého času patřilo Koruně české, než ho mezi rozením šestnácti (nebo sedmnácti?) dětí prohrála válčením Marie Terezie. Někteří mnohem pomazanější mé maličkosti říkají, že válčením až dětinským, a kdyby tahle v současnosti glorifikovaná panovnice více dala nejen, ale především, na svého chotě, českým by snad i mohlo celé Slezsko i zůstat, nejen, vlastně už jen, ohryzek. Jinými slovy, německý vliv, samozřejmě, nezasáhl jen polské území. Přesto jezdím do Polska rád, mám rád nejen Vratislav, chceš-li, Martine, Wroclaw, ale i Toruň, Krakow. A než se odhodlám kvůli své ženě navštívit.potápějici se Maledivy, kdoví, zda mě nepovolá Nejvyšší. Jižní Evropu jsem, chválabohu s velkým zájmem procestoval. S tou severní, na níž mne, Martine odkazuješ, jsem na tom poněkud hůře, i když za polární kruh jsem se jednou dostal. Ale to už jsem daleko od původního nutkání něco málo poznamenat svých pocitů z návštěv Slezskoostravského hradu.
Proto už nebudu zabírat místo zajímavějšímu a potřebnějšímu glosování jeho, zatím uveřejněného studijního rozmachu. Kéž by realita dopadla stejně úspěšně, jako záchrana jednoho z ostravských omylů své doby, a to ostravské sklolaminátové konzervy Na Desátém, která ještě donedávna byla připomínkou varovně zdviženého tzv. Cyrilova prstu ÚHAMO. Skvělé paní architektce Jiřičné se podařilo vykouzlit z kdysi nejvyššího ostravského architektonického propadáku mého mínění zázračně přitažlivé místo k bydlení. Ale to je jiná písnička a z jiného soudku vína, v němž je pravda, než o areálu, který svého času sousedil se škvárou a dvěmi brankami. Mezi nimi, prý, prášil s mičudou, tehdy vítkovický, ale i světově proslulý slávista Pepi Bican. Škvárový fotbalák už Slezská nemá, ale nový se zeleným pažitem bude a na rozdíl od hradu významnou dominantou se jeho projekt jeví. Přesto za sebe budu Slezskostravskemu hradu držet ščuky stále. Rád bych se dožil, aby se oblékl ať už do historizujícího, či moderního kabátu, který by mu slušel na rozdíl od současného záplatovaného. Jak jsem zaslechl před nedávnem ve své oblíbené kavárně, bez urážky, zadnice z radnice by se i v naší nelehké době, kdy z okolních luk se neozývá ani pět peněz, měly na svých židlích rozhoupat k dalšímu bohulibému počinu.
A ještě vám řeknu, co se mi tuhle zdálo: že když Kaplického Chobotnice dostala od Pražáků košem a ani v Českých Budějicích to s ní neklaplo, ba, dokonce, prý, ji nebudou stavět u moře v jižní Africe, tak Ostravakum, kratkym zobakum se podařil majstrštyk a dokázali ji domestikovat na konci Komenďáku, tedy, Komenského sadů za památníkem hrdinům poslední světové války, již ani Ostrava nebyla ušetřena. Mám já to ale bláznivé sny, Martine, že? 👋〽️😎
@Martin [msstavby.cz]: Tím svým tvrzením o tom, že u nás začíná historie rokem 1918 tak jak v Polsku rokem 1945 je opravdu hodně velké ohnutí reality. V Polsku došlo plošnému přesídlení obyvatel a tedy původní obyvatelstvo zmizelo a nahradilo ho nové, zcela bez vztahu k tomu území. U nás došlo jen ke změně státního zřízení, tím i k ideologické změně veřejný prostor se zásadně změnil, ale lidé nikam nezmizeli. Kdybyste mluvil o pohraničí, které bylo po druhé válce vysídleno a znovu osídleno novým, pro danou oblast cizím obyvatelstvem, relevantní by to bylo a bylo by to poměrně přesné přirovnání.
Takto to jako celek zní spíš jen jako pláč po ztracené monarchii a nic víc…
Martine, ach jo. Já o voze, ty o koze Myslím, že nejlepší bude i v nejhorším přestat. 〽️😎
@VU: Ano, u nás lidé nikam nezmizeli, ale dějiny se tváří, jak kdyby Československo vzniklo náhle z ničeho. Rozhodně nepatřím mezi zastánce návratu monarchie. Faktem ale je, že naše kolektivní paměť celkem dobře zvládá období Husitů, pak má cekem okno, víme něco o Marii Terezii a náhle jsme u Československa. Stačí si udělat inventář veřejného prostoru Kolik soch, místopisných názvů apod. se vztahuje k jakému období.
A je to má reakce na tohle: „či znovu zdvíhají z prachu po II.světove válce vybombardovanou historii Polákům slouží ke cti“. Ta historie není z větší části polská, ale zcela někoho jiného. Sem tam opravují původní památky, domy, které jsou často „nepovedené“.
@Bohumír Charbulák: Ono je lepší někdy ani nezačínat.
A když tak Breslau, když už.
Martine, snad si ještě všimneš, když už si tykáme, i osmdesátník s tím jen tak hned nezačne, že můj rozhovor s tebou tuto je z mé strany veden zdvořile a korektně k tvému, popravdě asi poněkud jinému názoru. Očekával bych totéž od tebe. Ale nešť. Přesto mi dovol, zřejmě jako staršímu, dát ti přece jen malou radu. Doufám, že padne na úrodnou půdu, protože mlátit prázdnou slámu a přitom mluvit do dubu je plýtváním toho nejdrahocennějšího, co máme – času. A zjišťují, že i když na hodinkách máme stejnou oru, jak říkají Italové, můj čas ti jde zbůhdarma po proudu vody.
Vydej se, Martine, do Prčic, nejlépe z Prahy. Poznáš jiný kout domoviny, která je ze všech krajin světa asi pro nás všechny Čechy, Moravany a Slezany tou nejkrásnější. Sám jsem nejprve se snažil ji co nejlépe poznat před tím, než jsem se začal vydávat do ciziny. Nuže, z Prahy do Prčic provětráš nejen hlavu, ale otestuješ své fyzické, ba, i duševni zdraví, přijdeš na jiné myšlenky. Třeba budeš mít štěstí a něco velikého, významného nejen pro tebe, ale i pro ostatní, tě napadne. Buď zdráv a silen. 👋〽️😎
@Bohumír Charbulák: Děkuji za tenhle slohový útvar. Musím říct, že forma je opravdu působivá – dlouhé, květnaté, místy skoro filozofické. Jen je škoda, že obsahově je to pořád jen prázdná vata bez jediné konkrétní reakce k tématu. Ale chápu, ne každý má potřebu nebo schopnost držet se věcné debaty, tak se to někdy nahrazuje mentorováním a rádoby moudrými řečmi.
Zvlášť pobavila ta část o plýtvání časem. Psát několik odstavců o tom, jak někdo jiný plýtvá časem, a přitom neříct vůbec nic podstatného, to už chce jistou dávku sebereflexe… nebo její naprostý nedostatek. Každopádně konzistence tam je – mlácení prázdné slámy jsi zvládl ukázkově.
Pasáž o věku a radách „staršího“ působí spíš úsměvně než autoritativně. Respekt si totiž člověk nevynutí délkou života ani délkou komentáře, ale tím, co skutečně řekne. A tady toho k respektování moc nezaznělo.
A výlet do Prčic? Hezký pokus o vtipnou tečku, ale ve výsledku jen další důkaz, že když dojdou argumenty, nastupují osobní narážky a rádoby vtipné odbočky. Možná by stálo za to méně řešit můj čas, hlavu a duševní stav a víc se soustředit na samotné téma – pokud tedy nějaké máš.
Každopádně oceňuji snahu. Až budeš mít chuť vyměnit tyhle dlouhé, prázdné monology za skutečnou debatu s konkrétními argumenty, klidně se ozvi. Do té doby ti přeju, ať se ti podaří najít něco smysluplnějšího než psaní podobných komentářů.
Martine, ty snad fakt neumíš číst. Alespoň to, co jsem napsal, že není věcné, konkrétní? A tvé ano? Já mám pocit, že od začátku plácáš páté přes deváté, milý zlatý. Zkus si to své ještě jednou, bez emocí přečíst. Přehazuješ vidlemi smysl přes nesmysl jeden po druhém. Ale je to tvé. Nech si to. Tohle jsem neměl v úmyslu napsat, ale mazat to nebudu. Už jsem to řekl. Věcně jsem se snažil s druhými hovořit vždy. Tak mne i znají. Tomu tedy věř. Uč se, synu, moudrým býti, celý život je škola. A děkuji i tobě. Zjištuji, že neargumentuji tak dobře, abys pochopil. A to mne přinejmenším zneklidňuje. Werich, kdyby ještě, žil, by mne zase vzal kolem ramen a pravil: „pojď, nechej život chvíli na pokoji, zapalíme si doutník, budeme koukat na Vltavu a mlčet.“ Měl by zas a zas pravdu. Slova jsou mnohdy zbytečná. 〽️😎
Věcné argumenty nechám architektům. Ale tu jsem tedy s konkrétním názorem laika, kterému se architektura stala jedním z koníčků. Neosedlaných, ale proto je vzrušující je stále mít a snažit se na ně vyšvinnout. Mohu klást otázky?
1) začnu svrchníkem – hladká, pardón, až paneláková, omítka do tohoto už tak deformovaného prostředí tvarů, jejich opláštění a roztříštěných pohledů se, podle mého gusta, snad má skutečně jen tvářít jako nejlepší řešení. I proto, že mj.vstupní věž je také omítnuta?
2) oblouky vstupu do hradu byly snad inspirací historizující reminiscence dvou oblouků nového „sálu“?
3) jakési sloupoví mi osobně připomíná ve vší úctě ke Kačině zřídkavou historickou architekturu v českých zemích. Ale nepodezříval tvůrce studie, že něco takového by je vůbec napadlo. Kam že sahá historie Skezskoostravského hradu? Přemýšlím, jak dlouhá cesta vedla od tohoto nápadu k zobrazené studii? Co vedlo autory k tomuto směřování? Něco to muselo u nich navodit.
4) řešení schodišť, zvláště toho úzkého až nejužšího zadního, hm, mi skoro nedá spát – vlastně proč? Inspirace stávajícím stavem? Opět – proč? A když už, protože déšť moc nemusím😉, trámy bych nad nimi podepřel stříšky, které snad mají všechny hrady…. Ale to bych zase dál tváří pěstí do oka, že?
5). Zadní vysoká stěna, mi připadá jako „milánská“, kterou ovšem stavaři využívají k jiným účelům… Martine, jsem dost dalek květnatosti? Jsem alespoň trošku srozumitelný, i když se mohu zdát ironický? Věř, že zdání někdy klame.
6) A k čemu ta konstrukce, k níž mohutné schodiště, s jinak subtilně působícím skleněným pozadím sálu, vede? Opět snad inspirace stávajícím stavem? Není to trochu málo?
7) přátelé, a co takhle to u rýsovacího prkna zkusit ešče raz v nějaké konkurenci soutěže? Nebo ta byla?
8) vím, prachy vždy rozhodují na prvním místě. Marně se neříká málo prachů v kase, málo muziky na place.
Mé poznámky, Martine, možná vyznívají nelibě. Ale proto byla snad studie uveřejněna, aby byly ozrřejměny názory na ni, pro i proti, ne? Za sebe říkám, takhle ne, prosím! 〽️😎
Ps : pro Martina: nikde jsem výše nenapsal, že naše historie začíná pro roce 1918, či 1945. Čti pořádně, když už čteš, ostravský chachare. Jsi zřejmě Ostravák, ne?