Ostravské sochy #22

Jakub Ivánek | 17.9.2016 | OSTRAVA | #kostelní, #sochy | Žádné komentáře

Umělecká díla pro integrovaný dům v centru města (III): mozaiky Žena s ovocem Bedřicha A. Tkaczyka, vitráž Výboj energie Jiřího Jaromíra Drozda, dekorativní mříž Jaroslavy Schindlerové a socha Vzhlížející Jiřího Myszaka.

Ani v minulém díle našeho seriálu jsme ještě zcela nevyčerpali téma umělecké výzdoby integrovaného domu ve východním nároží dnešního Masarykova náměstí. Na vnější zdi objektu je dosud umístěno ještě jedno výrazné dílo, které si získalo trvalou oblibu obyvatel – těch, kteří o něm vědí. Tento dovětek je podstatný, neboť keramická mozaika ostravského malíře Bedřicha Augustina Tkaczyka je vskutku poněkud „zašitá“. Dílo hrající pestrými barvami krášlí boční stěnu někdejší prodejny ovoce a zeleniny orientovanou do ulice Zeyerovy. Tomuto původnímu určení odpovídá i námět mozaiky – ležící žena s mísou ovoce pohlížející na slunce. Geometrickou stylizaci objektu podporují i vesměs hranaté tvary jednotlivých kachlů, z nichž je mozaika složena. Ty jsou pak hravě kombinovány s kruhovými motivy výjevu (mísa a ovoce na ní, kotouč slunce i ňadro ženy) a kontrastují s jednolitou plochou bílého pozadí. Námět s tematikou pohostinnosti není zcela vzdálen ani dnešnímu využití prodejny, v níž se usídlil mléčný bar.

Bedřich Augustin Tkaczyk: Žena s ovocem, 1961–1964 (foto Roman Polášek)

K další výzdobě objektu patřily v minulosti ještě dvě dekorativní práce, které dnes hledáme už marně a není nám známo ani jejich přesné umístění v původní architektuře. První je vitrážové okno Jiřího Jaromíra Drozda s námětem Výboj energie, které se snad nacházelo kdesi v prostorách restaurace Centrum. Dochovala se nám sice stará fotka, ovšem ta patrně nezobrazuje celé dílo (podle archivních pramenů mělo jít totiž o pás dlouhý 320 cm při výšce 60 cm) a není z ní jasný ani bližší kontext vitráže (jen že šlo o horní okénka nad patrně většími otevíracími okny). Možná si některý čtenář na tuto výzdobu vzpomene a pomůže její umístění blíže specifikovat.

Jiří Jaromír Drozd: vitráž s motivem Výboje energie pro restauraci Centrum, 1961–1964 (Zemský archiv v Opavě)

Ještě složitější je to s kovovou dekorativní mříží Jaroslavy Schindlerové. Toto dílo ryze bruselského stylu o velikosti 325 x 100 cm bylo sice realizováno a máme k dispozici i jeho fotografii, ovšem podle archivních pramenů nastal problém s jeho osazením z důvodu změn ve stavebním projektu. Domněnku, že se tato mříž nakonec na objektu vůbec neuplatnila, podporuje i zmíněná fotka, která je na rozdíl od fotodokumentace ostatních děl pořízena kdesi venku, patrně poblíž dílny, ve které mříž vznikla.

Jaroslava Schindlerová: dekorativní mříž pro restauraci Centrum, 1961–1964 (Zemský archiv v Opavě)

Jako součást výstavby integrovaného domu byla původně zamýšlena ještě úprava (v podstatě výstavba) náměstíčka mezi ním a kostelem sv. Václava. Centrem tohoto parkově upraveného prostoru měla být kašna se sochou Vzhlížející od Jiřího Myszaka. Když byl ale dům hotov, tato fáze projektu se již z jakýchsi (snad finančních) důvodů nerealizovala. A jak vidíme, provizorium s několika stromy, (dnes popraskaným) chodníkem a parkovištěm na tomto místě trvá dodnes. Travertinová socha významného ostravského sochaře byla nakonec uplatněna v rozměrné kašně s mozaikovým obkladem v areálu výstaviště na Černé louce. Představuje sedící ženu s výrazně zbytnělými dolními končetinami, které ji symbolicky poutají k půdě, zemi, zatímco její zrak míří zasněně vzhůru k nebi. Při demolici větší části areálu Parku kultury a oddechu v 90. letech 20. století byla zbořena i tato kašna. Socha byla po nějaké době odklizena do nově opraveného pavilonu A, kde leží v podstatě pohozena pod bočním schodištěm dodnes. Kéž by si na ni představitelé města vzpomněli nyní, když zase po letech (už poněkolikáté) plánují stále ještě nerealizovanou obnovu Kostelní ulice, na které měla fontána s touto plastikou vzniknout již v první polovině 60. let.