Nové využití Flussovy továrny

Martin [msstavby.cz] | 29.12.2021 | ostatní | #fluss, #příbor | Žádné komentáře

Nového majitele získal areál bývalé Flussovy továrny v Příboře.

V areálu by měly vzniknout byty. Informaci uveřejnilo město Příbor. Areál se nachází v historickém centru města. Mezi ulici Nádražní, Josefa Rašky, Smetanova a železniční tratí podél řeky Lubiny.

Historie

Příbor je spojován hlavně s nejslavnějším zdejším rodákem Sigmundem Freudem. O průmyslový rozvoj oblasti se ale zasloužili místní podnikatelé – továrníci Raška, Reiser, Mandler či Schnürer. A také výrobce klobouků Ignaz Fluss. Největší podniky ve městě měli Jan Raška, Albert Reiser a Šimon Mandler, brzy jim ale přibyl silný konkurent – Ignaz Fluss. I on se zpočátku zabýval výrobou sukna a vedl si velmi dobře. Opravdový věhlas mu ale přinesla teprve výroba klobouků, se kterou začal roku 1883.
Ignaz Fluss se narodil roku 1825 v rodině židovského obchodníka Jacoba Flusse. S podnikáním začal již v letech 1846 až 1847, kdy si v Příboře založil malou firmu na úpravu a prodej sukna. Zřejmě se mu dařilo, protože hned v následujících letech dílnu rozšířil a vybudoval i vlastní soukárnu a tkalcovnu. Roku 1860 se Fluss rozhodl výrobu zmechanizovat a zakoupil parní stroj o výkonu sedm kilowattů. O čtyři roky později instaloval do podniku i první mechanické tkalcovské stavy a z malé firmy se stala moderní továrna. Roku 1869 zakoupil ještě několik strojů na potisk plátna značky Rouleaux a závod následně vybavil ještě dalším parním strojem (tentokrát už ale s výkonem 60 kilowattů).
Flussův závod byl na přelomu 19. a 20. století na vrcholu. Pracovaly v něm již tři parní stroje (jeden záložní), továrna měla parní vytápění a dokonce elektrické osvětlení. Pracovalo v ní celkem 400 dělníků a jejich počet neustále rostl. Roku 1906 pod značkou „I. Fluss“ fungovala výroba sukna a vlněného zboží s přádelnou, niťárnou, mechanickou tkalcovnou, barevnou a úpravnou. Dále se rozvíjela výroba pleteného zboží, vlněných čepic, šišáků a také přádelna a trhárna vlny. Energii pro továrny přitom dodávaly již parní stroje o celkovém výkonu 224 kW! Objekty obou textilních podniků (Flussova i původního Raškova) postupně splynuly v jeden celek u bývalého vodního náhonu. Zástavba v těchto místech je zanesena již na katastrální mapě z roku 1833, do začátku 20. století se však areál mnohonásobně rozrostl. Provoz byl rozšiřován hlavně jihovýchodním směrem k řece Lubině, kde vznikly nové jedno-, dvou- i třípodlažní objekty.

Původní podoba areálu: