Ostravské sochy #41

Jakub Ivánek | 28.1.2017 | OSTRAVA | #sochy | Žádné komentáře

Dětská hřiště II: dřevěná hřiště Václava Kábrta, Jiřího Kašťáka, Rudolfa Kouby a neznámého autora.

V dnešním díle věnovaném opět ostravských dětským hřištím, jejichž autory byli výtvarníci, zůstaneme u nejběžnějšího materiálu těchto objektů – dřeva. Minule jsme si představili čtyři hřiště navržená ostravsko-pražským scénografem Otakarem Schindlerem a rovněž dva další z dnes uváděných areálů navrhli scénografové. Jedním z nich byl ostravský divadelní scénograf a zároveň dlouholetý loutkoherec ostravského divadla loutek Václav Kábrt. Jeho dřevěné hřiště pro děti předškolního a raného školního věku stávalo od konce 70. let 20. století na sídlišti Výškovice I v parčíku na ulici 28. dubna. Bylo podobně jako Schindlerova experimentální hřiště vybaveno prvky připomínajícími různá tělocvičná nářadí, která se tu a tam proměňovala v rozličná zvířátka – draky, oslíky, sovy apod. Podle pamětníků vypadalo zdejší hřiště již v 90. letech zcela jinak.

Václav Kábrt: projekt realizovaného dětského hřiště pro sídliště Výškovice I, 1978 (Zemský archiv v Opavě)

Scénografem, ale také např. výrobcem hraček a specialistou na dětská hřiště byl pražský výtvarník Jiří Kašťák, který se stal autorem robinsonádního areálu na sídlišti Nová Klegova v Hrabůvce, na prostranství při zrušeném obecním hřbitově. Kašťák vytvořil několik hřišť po celé republice, např. v Praze, Špindlerově Mlýně, Poličce či Kolíně. To ostravské patřilo patrně k těm menším – soudě dle fotek, nacházely se tu jen dvě atrakce – obdoba opevněné věže, kterou známe již od Schindlera, a průlezka s ozdobnými hlavicemi.

Jiří Kašťák: dětské hřiště na Klegově v Hrabůvce, 1978 (foto Petr Sikula)

Bohužel mi zatím není znám autor dřevěného dětského hřiště, které stávalo patrně od 70. let 20. století u mateřské školy na ulici Alberta Kučery v Hrabůvce. I zde šlo spíš o malé hřiště, ale nezaměnitelný charakter mu dával ústřední (snad otočný?) totem s oboustranně provedenou postavičkou připomínající vodníka (v horní části sloupu). Kolem něj stály tři malé chatky, které děti mohly považovat za indiánské chýše. Toto hřišťátko představovalo jakýsi protipól hřišti s kulovitým totemem z umělého kamene, které se nacházelo na opačném konci školní zahrady (autorem Zdeněk Kučera, bylo zde diskutováno ve vzpomínkovém díle #36). I to bylo, jak již víme, odstraněno…

Dětské hřiště s totemem u MŠ Alberta Kučery v Hrabůvce, asi 70. léta 20. století (foto Petr Sikula)

Dětské hřiště s totemem u MŠ Alberta Kučery v Hrabůvce, asi 70. léta 20. století (foto archiv Vítkovice, a. s.)

Poslední dnes představené hřiště se nacházelo od roku 1984 v parku Fakultní nemocnice v Porubě, a to v jeho poměrně odlehlé, zadní části, za ortoptickým oddělením. Kunsthistorik a zároveň výtvarník Rudolf Kouba ho totiž vytvořil speciálně pro nácvik prostorové koordinace dětí, které se na tomto oddělení léčily s vadou zraku. Hřiště sestávalo z několika atrakcí ve tvaru dopravních prostředků (vláček s vagóny, letadlo ad.). Vzhledem k jeho určení se zde příliš nevyskytovaly jinak běžné vertikální prvky sloužící k lezení do výšky. Ačkoli nemocniční oddělení stále slouží stejným účelům, hřiště už, stejně jako všechna ostatní, zaniklo bez náhrady.