Ostravské sochy #24

Jakub Ivánek | 1.10.2016 | OSTRAVA | #sochy | 1 komentář

Světec pro každou dědinu (I): sochy sv. Jana Nepomuckého v Moravské a Slezské Ostravě.

Ačkoli je dnešní Ostrava vnímána jako město poměrně mladé, neboť její současná podoba vznikla v podstatě až ve 20. století postupným připojováním dříve samostatných vsí k městečku Moravské Ostravě, historie jejích jednotlivých čtvrtí je až na drobné výjimky velmi stará. Odmyslíme-li si pozůstatky pozdně středověkého a renesančního umění v některých ostravských kostelích, v ulicích města najdeme nejstarší umělecká díla až z období barokního. Nejstarší sochou je vlastně mariánský sloup na dnešním Masarykově náměstí (pochází z roku 1702), ovšem v těsném závěsu je socha sv. Jana Nepomuckého v Moravské Ostravě, která je datována rokem 1712. Snad byla na území dnešní Ostravy skutečně nejstarším zpodobením tohoto barokního světce (to by také významu městečka odpovídalo). Ovšem popularita sv. Jánka či Nepomuka, jak mu bylo také přezdíváno, byla v době baroka i v 19. století tak velká, že snad každá vesnice si přála mít na svém katastru jeho sochu, a tak i řada vsí kolem Moravské Ostravy ji v tomto následovala a buď již v průběhu 18. století, či poté ve století následujícím, svého Jana Nepomuckého získala.

Socha sv. Jana Nepomuckého v Moravské Ostravě (foto Jakub Ivánek)

Moravskoostravský Nepomuk je zajímavý hned z několika ohledů. Na prvním místě musíme zmínit jeho dataci. V roce 1712, který udává podstavec plastiky, totiž ještě legendární postava generálního vikáře pražského arcibiskupa z doby Václava IV. nebyla oficiálně svatořečena (k tomu došlo teprve roku 1729), dokonce ani blahořečena (tento předstupeň kanonizace se udál roku 1721). Přesto byla úcta k pozdějšímu světci již ve druhé polovině 17. století taková, že vznikala nejen literární díla o něm (nejznámější asi z pera Bohuslava Balbína), ale rovněž se začaly rojit i nepomucenské obrazy a sochy. Dřívější kult měl vlastně budoucí svatořečení podpořit a ospravedlnit, ačkoli z hlediska oficiální církve bylo označování nekanonizované osobnosti za svatou značně diskutabilní.

Litografie Ernsta Wilhelma Knippela z let 1847–1857 s pohledem na most přes řeku Ostravici, kde je socha sv. Jana Nepomuckého vidět zcela vlevo před mostem

Další zajímavostí je fakt, že ačkoli moravskoostravská socha může na svém současném místě za kostelem sv. Václava působit samozřejmě, původně stála jinde. Ještě litografie Ernsta Wilhelma Knippela z let 1847–1857 ji zachytila u někdejšího visutého mostu přes řeku Ostravici, v místech dnešního Sýkorova mostu. Po jeho zřícení, při výstavbě mostu nového v roce 1886 pak byla přesunuta na dnešní místo. Nepomucenské sochy se u mostů či na mostech přes řeku či potok stavěly běžně, neboť sv. Jan byl kromě své tradiční úlohy ochránce dobré pověsti vnímán mj. také jaké ochránce před velkou vodou a neštěstími s vodou spjatými. Třebaže dnešní umístění tedy není původní, v zákoutí zbytku starých hradeb za kostelem a s pozadím nové budovy tzv. Městské brány, která je moderní stavbou, ovšem svým půdorysem a šedivou barvou jako by někdejší hradbu města simulovala, vytváří socha příjemné zákoutí s historickým nádechem.

Socha sv. Jana Nepomuckého ve Slezské Ostravě na stanovišti u mostu (foto Květoslav Kubala (?), Archiv města Ostravy)

Podobné přesuny v minulosti potkaly i sochu Nepomuckého ve druhém z ostravských měst – někdejší Polské, dnes Slezské Ostravě. Tam stávala socha (snad až z roku 1791) rovněž u vody, v tomto případě při ústí řeky Lučiny do Ostravice, nedaleko pod slezskoostravským zámkem. Asi ve 20. letech 20. století však došlo k jejímu přesunu proti proudy Lučiny na místo, kde dosud vede silnice po mostě přes řeku. Na pravém břehu, kousek před mostem je na kraji cesty dodnes patrný zchátralý podstavec, na němž socha stávala. Toto umístění jí rovněž nesvědčilo – byla zde terčem vandalských útoků a dlouhou dobu jí chyběla hlava, o stavu zbytku sochy nemluvě. Na nějakou dobu tedy přijala azyl v depozitáři Ostravského muzea, než v roce 2008 prošla restaurováním (včetně nápodoby původní barevné polychromie) a nově byla instalována ve Slezskoostravské galerii v suterénu slezskoostravské radnice. Tam ji najdeme dodnes. Je sice v bezpečí, ale o svůj statut sochy ve veřejném prostoru tak bohužel přišla.