Ostravské sochy #21

Jakub Ivánek | 10.9.2016 | OSTRAVA | #sochy | Žádné komentáře

Umělecká díla pro integrovaný dům v centru města (II): Paličky a Havíři Otakara Schindlera, Večerní Ostrava Milana Zezuly a skleněné supraporty Otakara a Edgara Baranových.

V minulém díle seriálu jsme si představili tři díla, která zdobila přední část integrovaného domu ve východním nároží dnešního Masarykova náměstí, respektive restauraci a vchod do bytové části. Při cestě k jeho zadní části, kterou tvoří nižší, podélný objekt, využívaný kdysi jako tančírna s kavárnou (dnes Minikino), a výškový obytný dům v ulici Zeyerova, narazíme ještě na „bruselsky“ ztvárněné nároží. Exteriérová část zaoblené stěny a mozaikou obložený sloup tu vlastně vytvářejí jakýsi malý podchod. Ten byl kromě barevných kostek mozaiky okrášlen ještě keramickým dekorativním paneau s motivem paličkovitých rostlin. Barevně monotónní stěna, jejíž účin ruší nejen častý lom světla a stínu, ale rovněž sprejerský zásah, novodobé zateplení, které reliéf „utopilo“ v obkladu, i nezačištěné okraje po posledních stavebních úpravách, je dílem významného ostravského i pražského scénografa Otakara Schindlera.

Otakar Schindler: dekorativní panaeu v nároží budovy, 1961–64 (foto Jakub Ivánek)

Ten měl v objektu ještě jednu, podstatně výraznější realizaci, snad nejlepší práci v objektu vůbec. Byla jí dekorativní stěna s motivem stylizovaných postaviček starobylých havířů pracujících v dole, kterou provedl technikou sgrafita na mezipodestě schodiště do kavárny. Schindler dokázal v technice sgrafita, která je tradičně spjata s realisticky provedenou výzdobou architektury tzv. sorely, vytvořit nevídané realizace, které působily svěžím, moderním stylem, nezřídka využívajícím dětskou fantazii či naivní prvky. Zda jsou jeho skvělí Havíři pořád skryti někde pod novodobým obkladem, nebo při rekonstrukci objektu na Minikino zanikli úplně, ví snad jenom projektant této přestavby.

Otakar Schindler: Havíři, 1961–64 (Zemský archiv v Opavě)

Podobně je to s dekorativní stěnou znázorňující večerní průmyslové město, které jako by vykvétalo na pozadí stylizované květiny. I přes značné zjednodušení jednotlivých prvků na ní lehce rozeznáme typicky ostravské komíny, šachtu i haldu. Realizace při ústí schodiště v patře objektu byla dílem malíře Milana Zezuly. Ačkoli je Zezula znám spíš jako bravurní kreslíř, zde dokázal i smysl pro barvu v plošném vyjádření, kde kontrasty teplých a studených (nazelenalých) tónů vytvářejí zvláštní poklidnou, večerní atmosféru ukolébaného, ale nikdy zcela nespícího města.

Milan Zezula: Večerní Ostrava, 1961–64 (foto z pozůstalosti autora)

Podobně jako v čelním objektu z náměstí, i vstup do této části budovy zdobily skleněné supraporty. Zde ovšem nikoli s figurálními, ale ryze abstraktními motivy. Autory byli otec Otakar a syn Edgar Baranovi. Překvapivě zde uplatnili dva skleněné pásy provedené zcela rozdílnou technikou – jeden čistý, rytý a leptaný, druhý barevný, na způsob vitráže. Jaké bylo jejich původní vyznění, je dnes už těžko soudit, neboť dnes je barevná vitráž zvenčí částečně zastavěna stříškou a druhý skleněný pás je umístěn ihned pod ní, nad dveřmi oddělujícími zádveří od vstupní haly. Jestlipak jste si jich někdy všimli při nákupu lístků do Minikina?