Ostravské sochy #19

Po mnoha dílech našeho seriálu, které byly věnovány zejména umění 50.–80. let 20. století, nebude vůbec na škodu připomenout si také některou z ostravských soch, jež je produktem současného umění. A proč ne právě kontroverzní sochu Marka Pražáka Světlonoš, která nám na ulici Šmeralově občas svítí a někdy naopak nesvítí, ač by měla, na naši cestu centrem města. Příhodné je v tomto případě zmínit už samotnou situaci jejího vzniku. Ačkoli jde o plastiku instalovanou v roce 2001, je umístěna na budově dnešní Ekonomické fakulty VŠB-TUO, která vznikla jako přístavba Hutnické fakulty v polovině 50. let 20. století. Její kachličková vizáž odpovídá stylu moderního klasicismu, který v té době byl v architektuře dost populární. Součástí zadního průčelí do zmíněné ulice se stala i stylová, ozdobná konzola, která však nikdy žádnou sochu nenesla. Je to zvláštní a zatím nemáme zprávy ani o tom, že by kdy pro toto místo nějaké dílo mělo vzniknout. Jak je ale zjevné ze situace, architekt s tím nejspíš počítal. Přišlo to zvláštní i ostravskému výtvarníkovi Marku Pražákovi, který vzal onu skutečnost jako výzvu. Několikrát městu nabízel, že pro daný prostor sochu vytvoří, ale až po letech získal skrovný grant, který by pokryl alespoň materiálové náklady. Sochu vytvořil, ale město ji odmítlo převzít do svého majetku, snad z obavy o její údržbu, neboť součástí je, jak víme, osvětlení, které se ze Světlonošova hornického kahanu má linout každý den po setmění. Nakonec tedy socha zůstala jeho majetkem a VŠB jako majitel budovy se postarala o přívod elektřiny. Mnoho lidí se ptá, co vlastně ta socha znázorňuje. Sám autor o ní hovoří zejména ve vztahu k hornictví, tradiční činnosti spjaté s naším městem, a umístění sochy dává do souvislosti právě s klasicizující architekturou Moravské Ostravy, která v minulosti často uplatňovala architektonickou plastiku s hornickými náměty na svých atikách, pilířích či podobných konzolách, jako je tomu zde. Hermafroditní postava (ani žena, ani muž) může představovat skřítka, který svítí na cestu kahanem, jako si kdysi svítili horníci na svou práci v dole. S kahanem býval zobrazován právě důlní skřítek klimek, objevující se ve zdejších hornických pověstech. Jenže náš Světlonoš už názvem odkazuje ještě k jiné skutečnosti. Světlonoš je totiž česká varianta jména pověstného Lucifera, který byl andělem, ale pro svou přílišnou pýchu byl z nebe Bohem svržen do pekla. A ostravský Světlonoš má opravdu křídla! A svým zevnějškem (ne zrovna přitažlivým) spíš než anděla připomene zástupce z říše hmyzu. Právě poslední dvě skutečnosti – tedy mírně děsivý vzhled postavy a asociace Lucifera – způsobují, že někteří obyvatelé našeho města, často věřící lidé, se nemohou smířit s tematizací právě takovéto postavy. Plastika je přitom vícevýznamová a právě její různé výklady ji činí zajímavější. On i ten padlý anděl s Ostravou jaksi souvisí… Svou razící ultramarínovou barvou navíc trefně a zároveň vtipně dotváří uměřenou architekturu univerzitní budovy. Vzpomeňme na nedávno diskutovanou pestrobarevnou mozaiku na opačném nároží téhož komplexu budov (do křižovatky ulic Českobratrské a Sokolské), která s podobnou přitažlivostí ruší strnulost oné klasicistní architektury. I ta vznikla náhradou za jiné, nerealizované umělecké dílo. Až se nakonec zdá, že finanční šetrnost investora stavby přece jen v obou případech (ačkoli třeba ne hned) přinesla své ovoce. Dlouhou dobu byl Světlonošův kahan nefunkční, až v prosinci 2013 se jeho opravy ve spolupráci s autorem ujal okrašlovací spolek Za krásnou Ostravu. Až půjdete večer kolem, zkontrolujte, zda plní svou funkci a svítí Vám na cestu. Popisovaná umělecká díla naleznete na stránkách databáze Ostravské sochy autora článku Jakuba Ivánka. http://ostravskesochy.cz/dilo/380

Související články

• 22.04.2017: Ostravské sochy #53
• 15.04.2017: Ostravské sochy #52
• 08.04.2017: Ostravské sochy #51
• 01.04.2017: Ostravské sochy #50
• 25.03.2017: Ostravské sochy #49
• 18.03.2017: Ostravské sochy #48