Ostravské sochy #30

Jakub Ivánek | 12.11.2016 | OSTRAVA | #sochy | 2 Comments

Květy míru i přes míru (IV): současné aktualizace námětu od Hany Puchové, Čestmíra Sušky a Jaroslava Němce.

Závěrem našeho povídání o květinách v umění veřejného prostoru se zastavme u několika umělců současnosti, kteří se daným tématem rovněž zabývali a do jisté míry polemizovali s jeho dřívějším užitím. Dá se říci, že se pokusili o svérázné aktualizace tohoto věčného námětu.

Ačkoli vybočím s našeho záběru na umění v architektuře a veřejném prostoru, dovolím si připomenout nejprve kytice prezentované na závěsných obrazech. V Ostravě totiž žije a působí malířka Hana Puchová, která se v poslední době pokoušela zachytit kytku trochu jinak. Specifický je už záměrně naivizující formální výraz jejích obrazů, který dodává zvláštním zátiším už sám o sobě vtip i jakousi něžnost. Ne náhodou jednu z výstav, na které mj. prezentovala i svá květinová zátiší, pojmenovala právě Něha. Vedle poetických kytek, které představují na obraze centrální objekt, se objevují někdy až nepoetické předměty denní potřeby (kosmetika, kleště, sklenička, zubní pasta, tabletky, účtenka či nůž). Byli bychom však na omylu, kdybychom hovořili o náhodném setkávání nesourodých předmětů – jsou totiž s květinou v samozřejmé domácí symbióze křehkého i praktického světa ženy. Důvtipně volené názvy, které naši pozornost směřují právě k oněm všedním předmětům (Zátiší s teploměrem, Stánin nůž, Zátiší se sportkou apod.), vyznění celého obrazu pointují.

Hana Puchová: Zátiší s teploměrem, 2010

Vraťme se však k plastikám pro veřejný prostor. Před obchodním střediskem Nová Karolina se roku 2012 uhnízdily dvě monumentální práce Čestmíra Sušky, které vytvořil již v letech 2006–2009. Rezavé květy a Koule rezavých květů spadají do období posledních zhruba 15 let, v nichž Suška experimentoval s vysloužilými cisternami a jinými objemnými nádobami, které by jinak šly do šrotu. Uměleckou rekonverzí, která spočívala zprvu ve vypalování vzorů do těchto objektů, později také ve svařování „odpadu“ zbylého po první fázi zpět do původních forem vznikly pozoruhodné dekorativní objekty monumentálního účinu. Pravidelný květinový vzor na kouli či staré cisterně zdůrazňuje, nebo ještě spíš násobí geometrii původního objektu a poutá pozornost k jeho nově nabyté průhlednosti. Květina, od přírody útvar organický a proměnlivý, je tu unifikována a převedena na šablonu, která se opticky proměňuje teprve aktivitou diváka, který kolem díla prochází.

Čestmír Suška: Rezavé květy, 2006–2007 (foto Roman Polášek)

Čestmír Suška: Koule rezavých květů, 2009 (foto Jakub Ivánek)

K technicistnímu vyjádření směřuje rovněž další „květinová realizace“ Ostravy – Květina s motýly pro areál Vítkovických železáren navržená malířem Jaroslavem Němcem. Plastika z roku 2003 uspěla v soutěži o výtvarný objekt, jejíž zadání rovněž počítalo s využitím průmyslových výrobků podniku. A protože stojí v části závodu, kde vznikají ocelové lahve na plyn, je z nich vlastně celá složena. Na první pohled nás tedy upoutají jak těla čtyř motýlků, tak ústřední část květu, které jasně odkazují právě k těmto produktům. Žertovnost objektu podtrhovala jeho výrazná barevnost, která však byla později změněna na poněkud nepřirozené barvy podnikové grafiky (oranžová a modrá).