#

jatka

Městská jatka Ostrava

Koncem 19. století město nemělo vybudovanou kanalizaci a řezníci poráželi dobytek lokálně. Veškerý odpad z porážky stékal po cestách, mísil se se špínou a výsledkem toho byl zápach linoucí se celým městem. Tuto nepříznivou situaci se město snažilo vyřešit návrhem na vybudování centrálních jatek. Původní návrhy počítaly s lokalitou bývalého mrchoviště na místě zvaném „Cingl“ (zhruba dnešní Nová Radnice). Dále přicházelo v úvahu využití bývalého uzenářského závodu, který nabízel možnost využití stávající technické infrastruktury. Nakonec ovšem byla vybrána lokalita dobytčího trhu s hostincem poblíž Stodolní ulice. Stáj stávajícího hostince byla přebudována na jatky a u nich byla postavena nová nadzemní lednice. Jatka byla dokončena v červnu 1881.

Obě budovy byly svými rozměry velmi skromné – 7x15m jatky a 14x14m lednice. Lednice brala vodu z přilehlé nádrže (v té době tudy protékala Valchařská strouha) a měla 8 oddělených částí pro potřebu jatek a jednu samostatnou kóji pro potřeby sousedního hostince. Množství poráženého dobytka bylo v té době asi 5000ks za rok.

Spolu se spuštěním jatek byly zakázány domácí porážky a všechny tak byly přesunuty do jatek, čímž se výrazně zlepšila hygienická situace celé oblasti. Jelikož jatka byly vybudovány bez větších analýz, brzo přestaly vyhovovat potřebám řezníků. Jatka se začala rozpadat, řezníci začali znovu porážet podomácku. Z tohoto důvodu vznikly v roce 1890 dva návrhy nových jatek pod vedením inženýra Johanna Langthalera. Nakonec zvítězila levnější varianta, a tak došlo k rozšíření stávajícího objektu.

Stávající chladírna byla zbořena a nahrazena novou, modernější, s 21 boxy na maso. Krom chladírny byl podstatně rozšířen celý areál o nové chlévy pro prasata, skot a drobný dobytek, sklady a porážku skotu.V roce 1896 byla přivedena k jatkám nákladní vlečka z Porážkové ulice. Jatka byla v této době navržena na porážku cca 10 000 ks dobytka.

Jelikož mezi lety 1880-1895 došlo k prudkému rozvoji Moravské Ostravy a počet obyvatel se skoro zdvojnásobil, nová jatka přestala opět stačit. Byla postavena nová porážka a chlévy pro hovězí dobytek (r. 1897). Těsně před další přestavbou byla postavena nová dršťkárna (r.1901). Byla vystavěna nová chladírna, která byla již třetí v pořadí.

Nová chladírna byla ústředním bodem, nejdůležitějším prvkem a právě proto se jí dostalo výjimečného architektonického zpracování dle návrhu ostravského architekta Ignaze Felixe. Jako jediná z budov má chladírna věž, v jejímž prvním patře byla ochlazovna vzduchu, v druhém patře byl umístěn vodojem a ve třetím patře byl kondenzátor vlhkosti.

Další změna v uspořádání jatek proběhla v letech 1909-1914. Narůstající množství poráženého dobytka vedl ke zvýšeným potřebám chlévů. Kromě porážky dobytka totiž v jatkách fungoval také dobytčí trh. Plošné nároky na chlévy vedly k podstatnému rozšíření plochy zabrané jatkami, což vedlo k protestům obyvatel okolních domů. Objekty jatek totiž poprvé překročily Valchařskou strouhu – tedy do té doby pomyslnou hranici, která dělila jatka od obytné zástavby. Vzhledem k tomu, že těmito úpravami došlo k zabrání poslední volné půdy, kam by se mohla jatka v budoucnu rozrůst, byli si úřednicí vědomi nutnosti navrhnout nové budovy tak, aby vydržely minimálně 20 let po technické stránky a kapacity objektů. Prostory mezi budovami byly vydlážděny nebo vybetonovány, dřevěné netrvanlivé úvazy byly nahrazeny železnými a především došlo k důslednému oddělení provozů jatek a dobytčího trhu.

Během 1. světové války plnila jatka významnou roli pro zásobování Ostravy a okolí čerstvým masem. V 30. letech 20. století se jatka stala jedním z nejvýznamnějších podniků v okrese. Vzrůstající frekvence porážek však znovu vyvolala potřebu na další rozšíření areálu, ovšem již nebylo kam. V roce 1926 se přistoupilo k další přestavbě. Zásadní změna proběhla zejména v části u Stodolní ulice, kde byla zbořena nejstarší část areálu – hostinec a také budova cejchovního úřadu. Místo nich byla postavena nová masivní budova, jejímž spojovacím prvkem byla unikátní spojovací hala krytá dřevěnou příhradovou obloukovou konstrukcí, v té době známou jako Stephanova střecha. Hala sloužila jako zastřešená spojnice všech důležitých provozů jatek a její konec na Porážkové ulici sloužil jako hlavní vjezd do jatek.

Zajímavým paradoxem je fakt, že přestavba nakonec vyšla skoro na 15mil. Kč (oproti plánovaným 7,5milionům), zatímco na variantu výstavby zcela nových jatek v ceně 20mil. Kč nebyly peníze – tento fakt vyvolal vlnu protestů proti další rekonstrukci.Objevily se také negativní reakce vůči architektonickému a provoznímu řešení nové přístavby – bílé rozměrné budovy s malými okny byly připodobňovány např. ke španělským pevnostem.

Další přestavby překazila okupace roku 1938, která znamenala dočasný útlum rozvoje jatek během 2. světové války, kdy se prováděly jen nejnutnější opravy. Po válce vznikly další návrhy na rozšíření podniku, byly ovšem razantně zamítnuty, jelikož převládal názor, že podniky jakými jsou jatka by neměly tvořit dominanty města (plánovala se výstavba 7mi patrové chladírny s mrazírnou).

V roce 1965 se pak jatka nadobro přestěhovaly do nového moderního masokombinátu v Martinově. Původní areál pak byl využíván jako provozovny a skladiště, ale nikdo se už nestaral o technický stav objektu, ten pomalinku chátral a nepomohly tomu ani neodborné a architektonicky devastující zásahy do fasády objektu (nové vjezdy, rozšiřování otvorů, přístavby…).

Část historicky cenného komplexu, který leží mezi železniční tratí, Janáčkovou, Pobialovou a Stodolní ulicí, musela být v devadesátých letech zbořena. V roce 1994 získala přilehlý pozemek i s Jatky společnost Bauhaus. Aby Bauhaus mohl v tak atraktivním místě začít stavět, zavázal se, že jatka zrekonstruuje. Stavební odbor města mu vydal jedno stavební povolení na výstavbu prodejny i na rekonstrukci kulturní památky. Ta měla být opravena v roce 1997. Bauhaus vystavěl jen hypermarket a o budovu Jatek od té doby nejeví zájem. Ve smlouvách s městem (podepisoval starosta obvodu Radim Chytka) se na závazek i sankce pozapomnělo.

Počátkem roku 2010 se pod tíhou sněhu zbortila střecha jednoho z objektů a bylo nutné ji zdemolovat, byla nebezpečná pro okolí. Bauhaus se nechal slyšet, že zdivo ze zdemolované stavby bude probráno, aby se mohly původní cihly použít pro případné opravy hlavního objektu.

(kráceno a doplněno, zdroj: architektura.klenot.cz)


Články týkající se projektu "jatka":