Ostravské sochy #39

Výtvarná výzdoba Střední školy technické a dopravní: Železniční motivy Juraje Mihalíka, Barevné pohledy Oldřicha Šembery a Čtenářka Rudolfa Doležala.

Při našem povídání o uměleckých dílech pro architekturu na území Ostravy jsme naráželi na jména umělců z Ostravska i jména umělců odjinud, jejichž proslulost jim přinášela rovněž zakázky za hranicemi jejich regionu. Umělecké zakázky v Ostravě se však mohly k autorům z více či méně vzdálených míst naší země dostat i jinými cestami. Např. dnešní Střední škola technická a dopravní vznikala v polovině 80. let jako Střední odborné učiliště Československých drah, konkrétně investicí Správy střední dráhy v Olomouci. Olomoucký investor se oslovil olomoucké oblastní středisko Českého fondu výtvarných umění Dílo, a tak celou záležitost řešila Olomouc, ačkoli šlo o práce pro Ostravu, a aby toho nebylo málo, kromě dvou umělců z Olomoucka angažovali rovněž jednoho slovenského umělce.

Oním slovenským výtvarníkem je bratislavský sochař a keramik Juraj Mihalík, který byl v té době na Slovensku nepříliš žádán pro opoziční názor vůči režimu, a tak se věnoval spíš keramice. Pro takové umělce bylo v oné době vždy výhodné získat větší zakázku u jiné než domácí komise – např. v Olomouci o jeho názorech komise moc nevěděla a zejména odpadaly různé osobní třenice, které se na domácí půdě vyskytovaly. Mihalík byl osloven, aby vytvořil pro vstupní halu učiliště rozsáhlý reliéf s Železničními motivy, jak zněl i jeho oficiální název. Sám vzpomíná, že výsledek nedopadl tak, jak očekával, neboť nízký reliéf při umělém osvětlení v daném prostoru příliš nevyzněl. Do jaké míry vycházejí jeho geometrizované abstraktní prvky z železniční tematiky, je těžko posoudit, neboť velkou část reliéfu dnes kryjí vzrostlé květiny, z nichž některé by mohly být pomalu adeptem na zápis mezi chráněné dřeviny… Zajímavý je však v tomto případě postup výroby reliéfu. Ten je vlastně složen ze čtvercových panelů tepelně-izolační hmoty IZOMIN, na kterou sochař nanesl tenkou vrstvu reliéfně tvarovaného umělého pískovce (laminát smíchaný s pískovcovou drtí).

Juraj Mihalík: reliéfní stěna Železniční motivy, 1986

Juraj Mihalík: reliéfní stěna Železniční motivy, 1986

Ve vstupní hale se vedle Mihalíkova reliéfu nachází i druhý výtvarný prvek. Je jím svítící objekt z nerezové oceli a skla od olomouckého výtvarníka Oldřicha Šembery. Svým technicistním vzhledem i motivem v řadě za sebou se prolínajících kruhů s náznakem křídla připomíná symbol železnice (okřídlené kolo) i pohyb jako takový – autor sám označuje dílo jako Pohyb v krajině (spojil v něm tedy téma dopravy se svým oblíbeným námětem krajiny). Nemáme zatím k dispozici fotografii objektu brzy po jeho zhotovení, ale v pramenech uváděné označení Barevné pohledy sugeruje představu, že původně svítil barevně (autor si už přesně nevzpomíná, ale domnívá se, že dole to byla zelená barva, nahoře modrá). Dnes se uvnitř nacházejí pouze běžné žárovky, které před lety do tehdy již nefungujícího objektu instalovali sami studenti školy, kteří tím světelnou plastiku znovu zprovoznili. Ve dne je její světelnost málo patrná, ovšem ve večerních hodinách je prý dojem z plastiky velmi působivý.

Oldřich Šembera: svítící plastika Barevné pohledy, 1987

Třetím dílem v areálu dopravní školy je plastika v atriu, jejímž autorem je jeden z nejznámějších olomouckých sochařů – Rudolf Doležal. Ten se od železniční tematiky zcela odpoutal a pro odpočinkový prostor uzavřeného atria vytvořil intimně laděnou sochu dívky čtoucí knihu. Vyhověl tak nejen charakteru místa, které by mělo sloužit vzdělávání, ale rovněž početní převaze chlapců mezi studenty dopravní školy, kteří se jistě rádi pohledem na ladné tvary nahé dívky kochali. Lyrický tón dodává zvolenému námětu i materiál sochy, jímž je mušlový vápenec se svou zvláštní pórovitou strukturou a pozůstatky vápnitých skořápek prehistorických mlžů a plžů. Socha je dodnes v dobrém stavu (odmyslíme-li si určité ušpinění povrchu), zato prostředí atria při mé návštěvě v roce 2015 vypadalo dost nevlídně. Scházely u něj nejen stopy údržby, ale rovněž jakékoli rostlinstvo a jedinými známkami jeho užívání byly rozbité lahve. Vypadá to, že dnes již čtoucí nahá dívka více než ke studiu inspiruje obyvatele zdejšího internátu k alkoholovým dýchánkům.

Rudolf Doležal: Čtenářka, 1987

Popisovaná umělecká díla naleznete na stránkách databáze Ostravské sochy autora článku Jakuba Ivánka.

http://ostravskesochy.cz/dilo/775

http://ostravskesochy.cz/dilo/776

http://ostravskesochy.cz/dilo/774

Související články


Napsat komentář

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Příspěvky vyjadřují názory čtenářů. Server neodpovídá za jejich obsah a nenese právní důsledky spojené s jejich zveřejněním. Vyhrazujeme si právo odstraňovat nepřijatelné příspěvky.